Světec
Tohle původně nebyl smotanej verš.
To byla pasáž z mýho rozepsanýho románu.
Vlastně pořád ještě je.
Jenže než já ten román dopíšu, tak zapomenu na tenhle smotanej verš.
Což je má oblíbená schopnost.
Zapomenout.
Říkám tomu smotanej verš. Je smotanej jak trnová koruna na hlavě. Pro trnovou korunu by si Ježíš nechal vrtat koleno. Nebo si vrazit hřeby do dlaní. Vyjde to skoro na stejno.
SVĚTEC
Spojím tělo i mysl.
Vyženu můry z hlavy.
Vytřepu z těla prach.
Stanu se světcem.
Plochým, nevěřícím světcem.
Klidným, nezúčastněným světcem přibitým na kříž.
Vzhůru nohama.
Za zvuku písní pro satana.
Zemřu pro lásku, abych svůj život proměnil v hluboký žal.
Víc takových dnů nemůžu unést na svých zádech.
Přibijte je na nějakej kříž vedle toho mého.
Ideálně někam vlevo.
Komentáře
Okomentovat