Papírová hora

Kultovní feťáckej román amerického gonzo novináře Huntera S. Thompsona, zpopularizovaný filmem Terryho Gilliama z devadesátých let. Znám dost lidí, kteří knihu četli, ale ani jednoho, kterej by knihu četl před zhlédnutím filmu. Já nejsem výjimkou. A tak mi při čtení před očima jeli v červeném kabrioletu a havajských košilích Johnny Depp jako Raoul Duke a Benicio Del Toro jako doktor Gonzo. A světe div se, ono to ničemu nevadilo, ba právě naopak.  Strach a hnus v Las Vegas je o LSD, meskalinu, éteru, nadledvinách, trávě, alkoholu a limetách, který v poušti nerostou. A to je pravděpodobně nejdůležitější poselství celé knihy. Thompson nám samozřejmě představí i svůj návod, jak vyřešit problém s psaním článku o závodu, kterej neviděl. Jak vystoupit z rozjetýho kolotoče, když vaší hlavou cloumá zčerstva šlapající meskalin. A jak bez úhony zdemolovat dva hotelové pokoje ve Vegas. Při prvním čtení jsem poněkud žehral nad tím, že příběh zhruba v polovině začne ztrácet dech. Částečně je to ...

Když jsem si letmo pročítal tuhle knihu u nás v práci, všiml si toho jeden můj kolega a povídá: "Rumový deník. To je o mně?" Ne, není to příběh divadelního technika, což je trochu škoda. Tenhle Rumový deník je z pera amerického novináře Hunter S. Thompsona, alkoholika, profesionálního uživatele drog a člověka vskutku dekadentního. Příběh vypráví jistý Paul Kemp, autorovo alter ego, jež se na začátku 60. let ocitne v prosluněném Portoriku, kde přijal práci novináře v místním anglicky píšícím plátku. Rumový deník je logicky o chlastání a tak mě napadá otázka: má smysl takovou knihu vůbec číst? Není lepší si jít vylít hlavu do nejbližšího baru a pak nadrátovanej hledat svou vlastní identitu skrze levnej burger u pultíku oblíbeného fast foodu? To jsou zcela zásadní otázky, takže se pohodlně usaďte, nalijte si sklenici kvalitního rumu a pokusme se společně dobrat správných odpovědí. Novinář se sklonem k alkoholismu provozuje svou práci na ostrově s levným karibským rumem. Tady zje...