Papírová hora

Neexistuje začátek. Každá historie začíná slovy "co předcházelo." Vyhnání z pekla je kniha s plamenným názvem. Kniha o útlaku, bezmoci, srovnání se s minulostí svou, svých předků a potažmo celou historií. Robert Menasse si pro své dílo zvolil neobvyklé prostředky. Takřka do jedné linie zasadil příběh židovského chlapce Maného a příběh rakouského historika Viktora. Mané je malý kluk, naivní dítě žijící v 17. století v Portugalsku, jeho rodina své židovství skrývá, ovšem jen do doby, než do malého městečka Começos vtrhne španělská inkvizice. To naopak Viktor je dospělý muž současnosti a svůj příběh v knize odšpuntuje velice svérázně. Naruší středoškolský sraz pořádaný na počest pětadvaceti let od maturity tím, že nařkne své bývalé kantory z kolaborace s nacisty. Následně stráví zbytek večera popíjením se svou školní láskou a vyprávěním o svém životě.  Takže z toho rázem máme tři dějové linie, jež nejsou odděleny kapitolami, mnohdy zcela splývají dohromady a společně tak tvoří j...

  "My potřebujeme Golema! My musíme mít Golema!" Řval nepříčetně císař Rudolf II. na svého komořího Filipa Langa ve filmu Císařův pekař - pekařův císař a přitom rozbil vzácnou vázu o podlahu. Rudolf II. se dožadoval nalezení golema, který ve filmu ukončil život císařského maršálka Heřmana Kryštofa Russworma. A přesně o tomto muži pojednává kniha Osamělý rváč. Golema však nečekejte. Raději nečekejte ani pohádkový příběh hodící se k rodinnému posezení u televize v čase vánočním. Osamělý rváč je příběh násilníka, alkoholika a karbaníka, co svůj život zasvětil boji proti Turkům. Knihu napsal Miloš Václav Kratochvíl, spisovatel, jenž má na svědomí mimo jiné množství historických románů. Pár jsem jich četl, konkrétně dva, protože dva jsou pár. Jedná se o knihy Mistr Jan a Pochodeň, které na sebe navazují a jde o beletrizovaný příběh Jana Husa. Že se autor rád opírá o skutečné historické postavy a události dokazuje i kniha Osamělý rváč, v románu tedy sledujeme Russwormovu cestu živo...

  "Hitler je mrtev! Je toho plná vesnice. Chlapci, bude konec!" Tato slova volal hlasem rozechvělým radostí člen českého odboje na muže ze sovětské partyzánské skupiny Jermak. Byl začátek května roku 1945 a do naší země se blížil mír. Ještě to však nebyl konec, nacisté se mstili za blížící se porážku, do posledních chvil rozsévali svůj teror. A proti nim stál i Jermak, partyzánská jednotka, jež působila od léta roku 1944 v oblasti Drahanské vrchoviny. Název si členové vybrali podle kozáckého atamana Jermaka Timofejeviče, který v 16. století dobyl pro Ruskou říši Sibiř. Ta Drahanská vrchovina zasahuje do míst, která znám, proto mě kniha okamžitě zaujala. Ačkoliv člověk může cítit soucit s vojáky u Stalingradu nebo na normandských plážích, je to celé tak docela abstraktní, vzdálené nejen časově, ale i místem, kde se události odehrávaly. Ztotožnit se s osudy vojáků na těch místech není nemožné, ale je to pravděpodobně mnohem těžší než s lidmi, které válka zasáhla v pro mě známýc...

Konstantinopol, město mnoha názvů. V knize Pád Cařihradu se podíváme na jeho pád. Pád je to však relativní, vnímán ze strany Byzantské říše, popřípadě křesťanství. Pro Osmany a muslimy to bylo naopak slavné vítězství. Steven Runciman nás zavede do poloviny 15. století, kdy sultán Mehmed II. definitivně uzmul Cařihrad křesťanům. Samozřejmě i ta definitiva je relativní, protože platí pouze dosud, pravděpodobně bude platit i zítra, asi i za rok, ale bude to pravda i za stovku let? Chraň bůh, abych se zde snažil někoho poučovat o historii, natož pak věštit budoucnost. Ale minimálně o té historii si zde trochu zaplkám, protože co jinýho bych měl psát u knihy, jež se historické události plně věnuje. Cařihrad byl v roce 1453 hlavním městem a prakticky posledním územím kdysi slavné a rozsáhlé Byzantské říše, jejímž vládcem byl císař Konstantin XI. Jeho největší hrozba, Osmanská říše, byla co by císař kamenem dohodil a zbytek došel. Po smrti osmanského sultána Murada II. se dostal na trůn jeho ...

Dnes tu mám knihu vskutku odbornou. Já se ovšem považuji za naprostého neodborníka, takže jsem ji tady ani nechtěl zmiňovat. Ale nakonec jsem se rozhodl utrousit alespoň několik slov a pojmu to jako zcela nefundovaný text o moru. Mor je nemoc v dnešní době koronavirové o něco častěji skloňovaná než dříve. Knihu Jezuité a mor jsem měl však vyhlédnutou už dávno před nějakou koronou. Z prazvláštních důvodů mě totiž mor nesmírně zajímá. Mor je více než jen obyčejná nemoc, mor je fenomén, kolem kterého panují záhadné zkazky a historky. Mor je jedna z nejstrašnějších nemocí, která ve své největší síle byla schopna zdecimovat velkou část Evropy. Lidé si ji v průběhu dějin vysvětlovali různě. Mor byl pro mnohé božím trestem, zkouškou nebo třeba nástrojem židovského spiknutí. Ale především byl mor nemocí, která sprovodila ze světa celé rodiny, vesnice, města a byla po celá staletí jedním z největších strašáků Evropy i jiných kontinentů. Pár odborných knih s morovou tematikou jsem již přečetl, z...