Papírová hora

Bratři Strugačtí měli dar přenášet čtenáře na zvláštní místa. Škoda, že mě nemůžou přenést na místo, kde se pije pivo a hraje živá muzika. Svým raketoplánem složeným ze slov mě tentokrát přenesli na planetu Arkanar, jejíž obyvatelé se nachází v období hlubokého středověku. Místní feudální zřízení je notně inspirováno stalinistickým impériem. Což dnes není úplně problém, ale zkuste tuhle inspiraci vložit do příběhu v polovině šedesátých let v Sovětském svazu. Pravděpodobně pak budete své příběhy vyprávět už jen dozorcům v uranových dolech.  Na Arkanar se dostali vyslanci Země, kde vládne šťastný komunismus a tak Země vzkvétá a posílá své badatele do hlubokého vesmíru. Cenzor se nažral, Strugačtí zůstali celí. Vládne tu král manipulovaný zlotřilým ministrem Rebou. Původně se jmenoval Rebija, ovšem to cenzor zatrhl kvůli zjevné přesmyčce jména bývalého náčelníka státní bezpečnosti Beriji. Tento zlotřilý manipulátor drží obyvatele pevně pod palcem. Potírá vzdělanost, potírá kulturu. Sp...

Už jsou tady zase! Bratři Strugačtí! Ano, jsou tu znovu a tentokrát vám představím jejich nejzásadnější dílo. Román, který inspiroval desítky umělců napříč odvětvími. Jó, dneska budu hodně dlouhej, milí zlatí. Raději utečte dřív, než se utopíte ve slovech, která zde vychrlím. Mám doma dvě vydání. Jedno novější, které nakladatelství Trifid prvoplánově pojmenovalo Stalker, tedy ne podle originálního názvu knihy, ale podle filmu, který vznikl na motivy knihy. Tohle rozhodnutí mě úplně vytáčí, film je přece jen trochu jinak postaven než román. A že to Arkadij s Borisem pojmenovali Пикник на обочине, tedy Piknik na obočině, má nějaký smysl. Ale proč bychom to nepojmenovali podle filmu, když to smrdí o trochu větším ziskem? Já si nejdřív pořídil verzi Stalker, ale nepřenesl jsem přes srdce, že bych neměl doma verzi Piknik u cesty, tak už mám doma obojí. Překlad je totožný, takže v zásadě je jedno, jakou verzi koupíte, jde jen o osobní preference. A o to, že se to kurva nejmenuje Stalker, že ...

Já vím, že pár týdnů zpátky tady bratři Strugačtí byli, nebojte, budou tu brzy zase. Tohle autorské duo mě totiž baví. Stylem vyprávění, ale zejména tematikou, kterou si ve svých dílech volí. Kdyby měli Strugačtí kapelu, tak by hráli metal. Hodně hlasitej a hodně pomalej. Do sluchátek jsem tedy naladil Electric Wizard a nebojácně skočil do chřtánu pekelné výhně o pětistech stranách. Kniha obsahuje tři samostatné příběhy. Novelu Ďábel mezi lidmi, stejně tak povídku Detaily ze života Nikity Voroncova, napsal Arkadij pod pseudonymem S. Jaroslavcev. Hledání úradku napsal Boris a vydal pod pseudonymem S. Vitickij. Tolik nezbytné formality a pojďme se na to dílo satanovo podívat pěkně zblízka. Ďábel podle Strugackých není vybájená postava z pekla, rohatý satanáš s kopytem místo nohy. Ďábel se ukrývá v samotných lidech, tak tedy ďábel je člověk. V titulní novele Ďábel mezi lidmi jej ztělesňuje muž od dětství stíhán utrpením. Život si na něj nachystal peklo na Zemi, přesněji peklo v Sovětském...

  Planeta nachových mračen Rok vydání: 1962 Rok vydání originálu: 1959 Je to zvláštní, ale ještě se zde neobjevilo žádné sci-fi. Přitom se považuji za fanouška, ač poněkud střízlivého. To v mém vnímání světa znamená, že nehltám všechno. Star Wars jsem viděl jen asi dvě epizody a ani nevyhledávám každý film, co zrovna vyjde. Ale docela dost jsem toho přečetl. Minimálně většinu těch základních sci-fi románů už za sebou mám a na další se určitě chystám. No a nedávno jsem objevil prvotinu legendárních bratrů Strugackých s názvem Planeta nachových mračen, zařadil jsem si ji vedle gramofonu, kam odkládám knihy, které se v dohledné době chystám číst, a tam čekala na svou chvíli. Arkadij a Boris Strugačtí jsou autoři jednoho z mých vůbec nejoblíbenějších sci-fi příběhů Piknik u cesty, geniálního díla, ze kterého si režisér Tarkovskij vypůjčil Zónu a stvořil film Stalker. O tom všem se tady určitě objeví nějaký zamilovaný text, ale vraťme se k Planetě nachových mračen, o kterou tu jde teď p...