Papírová hora

Dlouho jsem tu nebyl. Čas je relativní. Život se rozplynul. Do zářivých barev. Život potemněl. Do hlubin vědomí. A jediná záruka je moje ruka. Říkám tomu smotanej verš. Je smotanej jak parta mladíků v lese kam si vyšli za zábavou. Zábava se nekoná. Je utopená v hluboké bažině psychedelických vizí. HOUBAŘOVO POZDNÍ ODPOLEDNE Trávím čas trávením. Trávím. Trávím čas trávením houby. Trávím čas sám se sebou. Trávím čas s houbou. Otravuju lidi. Snad jsem se neotrávil. Trávím čas. Trávím sebe. Je to otrava. Nebo tak nějak.

Vratislav Kadlec vzal svou nejlepší povídku Hranice lesa, nasypal kolem ní spoustu slabších povídek a pojmenoval podle ní celou sbírku. Nechci být moc zlej, ale klidně budu, pokud to znamená, že zůstanu upřímnej. Povídky jsou zatraceně těžká disciplína, přestože mít nápad, není pro spisovatele nic ojedinělého.  Máte skvělej nápad na příběh, udělejte z něj román. Ono i z blbýho nápadu, se dá udělat skvělej román. Pokud se však na román necítíte, máte možnost z něj udělat povídku. Ale najděte pak dalších deset skvělých nápadů, aby to bylo na sbírku povídek. Jo, to už si moc autorů dovolit nemůže. Nebo může, ale výsledek bývá při nejmenším rozpačitej. A v tom je zakopanej pes, jádro pudla nebo cokoliv, co uteklo z útulku a teď to vyje na měsíc. Ve své podstatě nemám s touhle sbírkou problém. Je holt taková, jaký povídkový sbírky prostě bývají. Dvě dobrý povídky jsou vykoupeny nudou, která je obklopuje. Tak to je. S tím počítám, když do povídkové sbírky jdu. Tahle je občas vtipná, občas zá

Dva roky po své smrti napsal Siegfried Lenz román Přeběhlík. To nedává smysl. Zkusím to jinak. Dva roky po své smrti našel Siegfried Lenz svůj rukopis románu Přeběhlík.  To je taky blbost.  Nebudu raději zabředávat do přílišných detailů. S jistotou si však můžeme říct, že německý spisovatel Lenz napsal román Přeběhlík. A taky zhruba víme, že jej napsal někdy mezi svým narozením a smrtí. A ten mu pak vyšel knižně, jinak bych ho asi těžko přečetl. Kniha Přeběhlík není o přebíhání silnice na červenou, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je o jednom nacistovi, kterej tak úplně není nacista, ale zcela jistě je to Němec.  Asi si všímáte, jak tady neúspěšně vařím z vody, jen abych oddálil svůj komentář k samotné knize. Což o to, kniha mě bavila dost, jen nemůžu přijít na to, co psát o válečném románu, abych se neopakoval. Je to vlastně pořád dokola. Obyčejný člověk semletý armádou, nesmyslnost válčení, kdy původním povoláním krejčí nemilosrdně vraždí obchodníka s koloniálním zbožím jen prot