Vasil Bykav - Kruhljanský most/Jeho prapor

-

Kruhljanský most / Jeho prapor

Rok vydání: 1987
Rok vydání originálu: 1977 (Kruhljanský most - 1968, Jeho prapor - 1975)


Dnes si dáme něco, co jste určitě nečetli. Proč taky? Kniha běloruského autora, který jako bývalý sovětský voják píše samozřejmě o zážitcích z velké vlastenecké vojny. Takových knih jsou plný sklepy a půdy našich babiček, sběrny papíru a police s nápisem "k rozebrání zdarma". To dneska už nikdo nečte. No, někdo se přece jen našel. Vasil Bykav byl hrdý Bělorus, vlastenec, válečný veterán a taky disident Lukašenkova režimu. Ze soukromých důvodů mě na tom zaujalo to Bělorusko, takže když jsem pár jeho knih objevil, odložil jsem si je na "někdy možná". A to "někdy možná" přišlo nedávno, když jsem chtěl přečíst něco z války, jen aby to nebylo Komu zvoní hrana, kterou odkládám už léta. Vylučovací metodou jsem si zvolil knihu obsahující dvě novely - Kruhljanský most a Jeho prapor.

Válečná literatura je mým oblíbeným čtivem a jistě v tom nejsem sám. Druhá světová válka v dnešním čtenářstvu stále rezonuje. Máme tu nesmrtelné klasiky, které se budou číst donekonečna. Vycházejí však i nové knihy od mladých autorů a i když na ně leckdy nahlížím trochu skepticky, svůj smysl mají. Dobrý autor nemusí danou dobu zažít, aby z ní napsal dobrý román. Jak by pak vznikaly skvělé knihy ze středověku nebo starověku. Sakra, Eduard Štorch asi taky v pravěku nežil a stejně napsal Osadu havranů. Chci tím říct, že autor nepocházející z daného období tomu může dát trochu jiný nadhled, šťávu, kterou z tématu nevymáčkli ti staří, pro něž druhá světová byla realita. Samozřejmě taky z toho může vzejít slátanina a děsný průser, to už je ale riziko povolání. Každému bylo shůry dáno trošku jinak.

Přesto pro mě jako čtenáře hodně znamenají výpovědi autorů, již tu dobu zažili. Muži, kteří smrděli v zákopech, schovávali se v horách, pilotovali stíhačky a házeli granáty na nepřítele. Pak to všechno a ještě víc přežili, sedli za stůl a ze všech těch zážitků, pocitů a smutků se vypsali. To vědomí, že čtete slova očitého svědka, tomu dodá správnou příchuť, kus autentična, kterým se dá zakrýt i různé nedostatky v psaném projevu či fantazii. A ta příchuť, kus autentična, v Bykavových textech nechybí. 

Kruhljanský most pojednává o skupině partyzánů operujících v roce 1942 uprostřed území okupovaném Němci, v dnešním Bělorusku východně od Minsku. Krátký příběh, který nám ukáže úskalí válečného záškodnictví a různé nátury, jež se v partyzánských skupinách mnohdy pohybovaly. Ale v zásadě nic, co by člověka nadchlo. Dal bych tomu dvě Stalinovy slzy z pěti.

Jeho prapor, to už je jiná básnička, tedy vlastně novela. Zaháníme nácky ze Sovětského svazu a sledujeme při tom strasti, obavy a překážky, které trápí velitele pluku Vološina. Klacky pod nohy mu totiž nehází jen Němci, ale taky velení praporu, které představuje jeden megadebil. Najde se však čas na vtípek, klasický nedostatek munice, hrdinství, válečný mumraj, chaos, psí lásku a taky trochu toho válečného existencionalismu. To vše bez na sílu naroubovaných ideologických žvástů, které Vasil Bykav zjevně neměl zapotřebí. Příběhu dominuje zejména lidskost, což evidentně i celé Bykavově tvorbě. Jeho praporu dávám pět cípů rudé hvězdy z pěti.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

James Clavell - Šógun

-
Obrázek
Pořádný špalek jsem si pro sebe nachystal na dlouhé podzimní večery. Tak pořádný, že v prvním českém vydání je rozdělen na dvě knihy, které dohromady tvoří přes dvanáct set stran. Autorem je muž slavný, muž mnoha tváří, muž, jenž má čtenáři co říct. James Clavell byl spisovatel, Brit narozen v Sydney s posléze přijatým americkým občanstvím, zemřel ve Švýcarsku. Stačí vám to? A když vám ještě napíšu, že krom románů se podílel i na filmech jako Moucha (1958) nebo Velký útěk (1963). Ještě málo? A když dodám, že v šestnácti letech narukoval do armády a za druhé světové války bojoval v Malajsii proti Japonsku, byl zajat a poté vězněn v nechvalně proslulém vězení Changi? Ten chlap byl zkrátka nezmar, jenž za sebou zanechal slušný odkaz. Nejsem však jeho životopisec, abych vám zde odvyprávěl celý jeho život a tak se pojďme podívat na jedno jeho konkrétní dílo. Clavell napsal sérii knih, která se označuje jako Asijská sága. Obsahuje celých šest knih a Šógun je chronologicky první v pořadí, pro
Další informace

Jack London - Tulák po hvězdách

-
Obrázek
Tulák po hvězdách Rok vydání: 1972 Rok vydání originálu: 1915 Co bych měl psát o knize, o které bylo od svého vzniku popsáno více slov, než sama obsahuje? Holt se s tím nějak musím poprat, když jsem se rozhodl, že svůj "čtenářský deník" načnu po dočtení takové klasiky, jakou Tulák po hvězdách od Jacka Londona bezesporu je. Jack London je jedním z těch autorů, jež se svou myslí dobrodruha přelitou notnou dávkou alkoholu dokázal propsat až k nesmrtelnosti. S tím chlastem v tom není zdaleka sám, zmiňme si třeba neméně slavné Hemingwaye a Bukowského, frajery, kteří s klidným svědomím mohli tvrdit, že své legendární kusy píšou namol. Já to zkoušel, ale po nějaké chvíli se má mysl zachytí v síti otupělosti a rozepsaných pár vět textu jdou do kopru, takže mi pak zbývá už jen to pití nebo tupý spánek. Přiznávám tedy, že svým zvláštním způsobem tuto schopnost obdivuji, je však potřeba dodat, že alkoholismus není úplně dobrej koníček, protože má spoustu nevýhod. Pro mě by převládly jen
Další informace

Thomas Mann - Smrt v Benátkách

-
Obrázek
Smrt v Benátkách Rok vydání: 1973 Rok vydání originálu: 1912 Mám tady jednu lehce znepokojivou novelu významného muže německé literatury. Je tak znepokojivá, že bych ji nedoporučoval homofobům a otcům čtrnáctiletých chlapců - těm především. Pokud teda nechcete vidět v každém postarším pánovi potenciálního chlípníka, co na každém kroku sleduje vaše dítě. Tímto úvodem jsem částečně vyzradil hlavní šokující věc celého článku. Ne však samotného příběhu, který v sobě ukrývá poněkud jiný smysl a překvapení. Letos je to již třetí kniha, která se mi od Thomase Manna dostala do rukou. Je suverénně nejkratší, což mi ale v letním parnu spíš vyhovuje. Prve jsem četl Zpověď hochštaplera Felixe Krulla, tedy autorovu poslední knihu, a posléze jsem urputně bojoval s tuze náročným Doktorem Faustusem. Přijde mi, že Mann klade na čtenáře jisté nároky, které se silně projeví v delším formátu a i proto mě jeho tvorba nevysvětlitelně přitahuje. Jeho knihu nedočítám s pocitem "páni, to bylo úžasný"
Další informace