Prolínání

Kradu, kde se dá.
Kradu jednotlivý slova, vzpomínky, pocity.
Všechno to hromadím doma.
Doma uvnitř hlavy.
Tam jsem totiž doma ze všeho nejvíc.
Panuje tu chaos.
Nakradená kořist se tu všude válí.
Chci toho mít plnou hlavu.
Abych pak jednou mohl vykrádat sám sebe.

Říkám tomu smotanej verš. Je smotanej jak po prohýřené noci. Je mi z něj akorát tak blbě.

PROLÍNÁNÍ

Emoce se tříští o střepy vzpomínek.
Prolínají se.
Maskují.
Mizí.

To co zůstane,
je hříčka podvědomí.
Krátkej film,
na kterej bych do kina nešel.

Nosím ho v hlavě.
Postavy jsou smyšlený.
Jakákoliv podobnost se skutečností
je čistě náhodná.

A pravda se tak nachází někde uprostřed.
V prdeli.