Kazuo Ishiguro - Pohřbený obr

Dnes si uděláme výlet do středověké Anglie, vedoucím zájezdu bude Brit s nebritsky znějícím jménem a výlet to bude tajuplný, zahalený mlhou. Kazuo Ishiguro je spisovatel, na kterého nějak pořád narážím, slyším na něj slova chvály až nadšení a časté zmínky, že jeho knihy si musím přečíst, protože se mi budou líbit. Na doporučení občas dám, knihu Pohřbený obr jsem si zaznamenal a ta se mi posléze z paměti vynořila, když jsem ledabyle procházel antikvariát a její hřbet padl na můj zrak. Za cenu téměř poloviční, než stojí běžně, jsem si odnesl skoro novou knihu. A tak to je vždycky, když jdu do antikvariátu bez záměru něco koupit, že prý jen nahlédnu a zase půjdu. Vždycky tam něco je. Fakt vždycky. Pohřbeného obra jsem si nesl domů, přičemž jsem už dávno zapomněl, co mám od knihy čekat. A to byl možná ten nejlepší předpoklad, že se mi bude líbit.

Velice záhy jsem vpadl do mystického příběhu dvou starých manželů Axla a Beatrice žijících v britské vesnici po vládě slovutného krále Artuše. Pohybujeme se v kraji démonů, obrů, válečníků a všemožných primitivů. Vesnici a široké okolí obklopuje mlha, která však nezahaluje to, co člověk vidí, ale to, co si pamatuje. Vzpomínky jednoduše spolkla mlha zapomnění. Zemí prolétl první závan jara a v takových podmínkách se dva stařečci rozhodli vyjít na cestu za synem, který dle jejich slov nežije příliš daleko a odešel ze zcela nejasných důvodů. A tím začíná téměř pohádkové dobrodružství.

Zprvu jsem měl dojem, že mlha zapomnění je jen obratný tah autora, jak před čtenářem mlžit. Ale naštěstí v tom není nějaká prvoplánovost bez vyššího smyslu. Mlha je tu setsakra důležitý element. Ishiguro chytře pracuje s tou nemožností postav si jen tak na něco vzpomenout a metaforou naznačuje důležitost a naprostou samozřejmost, kterou představuje pro člověka paměť. Bez paměti jsme vlastně nazí, tak trochu prázdní. Autor čtenáři pokládá nevyřčené otázky, které nezachytíte, pokud knihou prosvištíte. Pokud však knize věnujete čas a pozorně budete sledovat děj, všimnete si toho až filosofického ladění, které Ishiguro příběhu vtiskl. Není to prachobyčejné fantasy, kterých najdete plné regály v knihkupectví. Je to trochu pohádka, ale dostatečně dospělá. 

Kniha vyžaduje klid, je potřeba se naladit na to loudavé vyprávění, příběh se line tak pomalu, jak pomalu jsou schopni kráčet manželé Beatrice a Axl. Cestu však "zpříjemňuje" setkávání s lidmi, ale i skřety, obry a dračicí. Mystérium celého příběhu umocňují temná kouzla čaroděje Merlina a také činy již zemřelého krále Artuše, které na postavy i po letech působí.

Nerad bych něco prozrazoval, tuhle knihu si maximálně vychutnáte, když o ní budete vědět co možná nejméně. A na to já jsem dobrej. Vykecat se o knize a stejně vám o ní nic neříct. Kniha není vhodná pro protřelé cyniky. Což o to, nějaká ta krev, useknuté údy či špetka utrpení a krutosti by se tam našla, ale spíš mám pocit, že Ishiguro knihu psal pro jemné duše jako jsem já. Takže ti zmrdi mezi vámi si příběh moc neužijí, ale protože píšu pro všechny, tak se na nějakou tu zmrdovinu podíváme příště. 

Závěr mě zasáhl, nešlo o nic překvapivého, autor nás na to vlastně připravuje a celé to logicky vyplývá z děje. I přesto mě konec zasáhl tak, že jsem šel ty nahromaděné myšlenky a emoce vstřebat, jak jinak než do lesa. Celý příběh ve mně zanechal hluboký dojem, těžko se to popisuje, ale už po pár stranách jsem cítil, že to celé spěje k něčemu víc než jen obyčejnému zakončení, kdy knihu odložím a už šátrám v poličce po nějaké další. Ačkoliv čtenářsky nejsem úplně romantik, tak nemůžu zastřít slabost pro dobré příběhy o lásce. A tohle je opravdu dobře napsaný příběh o lásce. A ona velká láska není zbytečná. S těmito vypůjčenými slovy se s vámi loučím a na závěr bych rád připojil recept na domácí mlhu zapomnění.

Na domácí mlhu zapomnění potřebujeme:

0,7 l levného ginu

1,5 l nealkoholického nápoje dle chuti

3 panáky borovičky

3 piva

pár tahů z jointu

UPOZORNĚNÍ: účinky domácí mlhy zapomnění se projevují zcela individuálně. Recept si raději napište, protože druhý den ráno si jej nebudete pamatovat.

Vedlejší účinky: prudké zvracení, prudká bolest hlavy, prudká stolice.

Přeji příjemnou zábavu.

Komentáře

  1. Hele, kam chodíš do antikvariátů, že tam jsou takové nové knížky? :D
    Jinak na tuhle knížku (i na autora celkově) jsem už taky několikrát narazila a podle tvého popisu to vypadá, že by se mi mohla dost líbit. Budu si ji muset sehnat...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Antikvariát Alfa v Brně. Všechno v bezvadném stavu, za slušné ceny. Můžu vřele doporučit. Mají i eshop.

      Doporučit můžu i knihu Pohřbený obr. Je to fakt dobrý, určitě si seženu i něco dalšího od Ishigury.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

James Clavell - Šógun

Jack London - Tulák po hvězdách

Thomas Mann - Smrt v Benátkách