Jan Křesadlo - Fuga Trium

Během znuděného projíždění internetové nabídky antikvariátu v době koronavirové jsem narazil na knihu, jež slibovala divnost. Z anotace a několika výkřiků na knižní databázi z toho zaváněl román, jaký jsem snad ještě nečetl. A to já do neprobádaných vod zavítám občas docela rád, pokud ta voda není moc studená a nesmrdí detektivkou. Tady je to detektivka snad jen asi ze dvou procent, tak netřeba se příliš obávat, že na mě vybafne knír Hercula Poirota. Nuže, co bych nezkusil specialitku jistého českého Křesadla, o němž jsem jakživ neslyšel.

Jan Křesadlo je pseudonym jistého pana Václava Pinkavy, jenž byl vskutku renesanční člověk mnoha zájmů a dovedností. Psal, překládal, komponoval, emigroval. Mimo jiné. Nechci zde zdlouhavě vypisovat jeho životopis, nechci to dělat ani zkráceně, takže kdo má zájem, nechť si v tomto poradí beze mě. Tohle Křesadlo napsalo pozoruhodný román, oplývající hravou prací s jazykem a slušnou dávkou nadsázky. Základní děj knihy se odehrává tak trochu na jiné planetě, ale prakticky v podmínkách shodných s tou naší. Je zde země zvaná Urogálie, kterou obsadila vojska země Börödzöstán. Což je zjevná alegorie na předrevoluční Československo a vpád vojsk Varšavské smlouvy, autor totiž knihu psal v emigraci v dobách totality. Sledujeme příběh disidenta Cornella, jenž se skrývá před zlovolnými pařáty režimu ve sklepení blázince. Do toho se nám vetře chlápek, který jen hraje blázna, aby měl zajištěnou stravu, nocleh a celkově klidný život v bezpečí za zdmi ústavu pro duševně choré. A pak je tu jeden uprchlík Elaphid skrývající se před režimem jako Cornell. Čili v blázinci máme tři neblázny a aby se z knihy stal taky blázinec, vymyslel si autor, že v rámci románu rozjede ještě další dva romány. 

Cornell si krátí dlouhou chvíli ve sklepení čtením románu o třech uprchlících z vězeňského tábora někde na severu, kteří se ženou divokou krajinou spoutáni k sobě řetězy. Elaphid mezitím píše svůj pitoreskní příběh, v němž povolná a promiskuitní šlapka utíká za hranice své země se svým trpasličím milencem, který část života strávil uvnitř smyšleného dechového nástroje, na který sám hrál. Což jsem popsal jen zlomek toho, co se v Elaphidově příběhu děje, ale myslím, že to nejlépe vystihuje bizarnost jeho vyprávění. Křesadlo v průběhu knihy mění styl i způsoby, jakými podává děj čtenáři v závislosti na tom, kterou část čteme. Zdá se to být komplikované, ale opak je pravdou, Křesadlo vše důkladně vysvětluje a nenechává čtenáře ztrácet se v chaosu. Chaos se nekoná. A díky tomu se to vlastně čte docela dobře.

Mám ovšem pocit, že nejsem úplně vhodný čtenář pro takovou knihu. Některé pasáže mě moc nebavili. Urogálie a její disidenti mě zajímali dost a autor ten základní příběh pěkně vykresloval. Zajímal mě i dobrodružný thriller, který četl Cornell. Uprchlíci si museli poradit s nástrahami přírody a to v člověku vyvolávalo alespoň částečné napětí. Zajímalo mě, jak to dopadne s těmi třemi uprchlíky i s chlápkem, co si o nich čte ve sklepení blázince. Méně už mě bavil Elaphidův román. Ten sice dodával knize určitou pitvornost, hravost a vtip, ale mě to úplně nebralo. Bylo to podivno až za hrob. 

Autor se pravděpodobně vyrovnával s vlastní emigrací a přitom rozjel fantaskní příběhy v několika rovinách. Dal do toho hodně svých znalostí a originality. Toho si cením a jsem rád, že jsem si takovou podivnost mohl přečíst. Všechny příběhy v knize spojuje téma útěku. Pokud tedy utíkáte před svou ženou, před povinnostmi, realitou nebo prostě jen rádi utíkáte, sáhněte po knize Fuga Trium. Je to opravdový originál a zajímavá anomálie české literatury, avšak mé pocity z knihy jsou rozporuplné. Knize bych tak dal tři pivka na lačno s předpokladem mírné podnapilosti, jež se ovšem nekoná, protože ta piva jsou nealkoholická. Blbější hodnocení jsem z toho dneska nevykřesal. Sorry, Křesadlo.