Afrikan Alexejevič Stěnin - Jermak na Moravě

-

 

"Hitler je mrtev! Je toho plná vesnice. Chlapci, bude konec!"

Tato slova volal hlasem rozechvělým radostí člen českého odboje na muže ze sovětské partyzánské skupiny Jermak. Byl začátek května roku 1945 a do naší země se blížil mír. Ještě to však nebyl konec, nacisté se mstili za blížící se porážku, do posledních chvil rozsévali svůj teror. A proti nim stál i Jermak, partyzánská jednotka, jež působila od léta roku 1944 v oblasti Drahanské vrchoviny. Název si členové vybrali podle kozáckého atamana Jermaka Timofejeviče, který v 16. století dobyl pro Ruskou říši Sibiř.

Ta Drahanská vrchovina zasahuje do míst, která znám, proto mě kniha okamžitě zaujala. Ačkoliv člověk může cítit soucit s vojáky u Stalingradu nebo na normandských plážích, je to celé tak docela abstraktní, vzdálené nejen časově, ale i místem, kde se události odehrávaly. Ztotožnit se s osudy vojáků na těch místech není nemožné, ale je to pravděpodobně mnohem těžší než s lidmi, které válka zasáhla v pro mě známých vesnicích, městech a lesích. A o takových lidech píše ve své knize A. A. Stěnin. Jedná se o epizody z těžkých dní partyzánů, prolnuté osobními vzpomínkami mužů a žen bojujících proti nacismu. Někteří bojovali zbraněmi, jiní ochotnou pomocí partyzánům třeba jen tím, že jim nabídli nocleh a něco teplého do žaludku. I to byl projev odvahy, i to je mohlo stát život. Odvaha, čest i vlastenectví jsou pevně vtisknuty do těch příběhů. Mnohdy opravdu silných a smutných.

Kniha vznikla v 80. letech a je tím pádem poplatná době a režimu v němž vznikla. Což zcela zdůrazňuje propagandisticky laděný úvod podepsaný jen slovem Redakce. Asi protože pravý autor se za takový text styděl. Nedivím se. Ale jinak krom rozdělení stran na hodné Sověty a zlé Němce, jež se vlastně dá pochopit, z toho tolik komanč nekřičí. Kniha je mrazivým svědectvím o těžkých zimních večerech v zemljankách uprostřed lesů, o divokých přestřelkách nebo odstřelech železničních mostů. To vše v okolí míst, která znám nebo kolem nichž pravidelně jezdím. A to je opravdu velkou přidanou hodnotou celé knihy.

Jermak na Moravě jakožto kniha nějakou uměleckou kvalitou neoplývá, Stěnin není Remarque. Četl jsem ji však s velkým zaujetím. Knihy o partyzánech čtu rád, jsou pro mě takovou kovbojkou. S tím rozdílem, že indiáni neostřelují kavalérii v hlubokých amerických kaňonech, ale partyzáni na skalách ostřelují nacisty u obce Vír nebo v lesích u Letovic. A tím je to pro mě mnohem blíž realitě. Knize dávám panáka zapálené vodky, protože šukání je pro děcka. Chlapi si vypijou. Hezký svátky všem.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

James Clavell - Šógun

-
Obrázek
Pořádný špalek jsem si pro sebe nachystal na dlouhé podzimní večery. Tak pořádný, že v prvním českém vydání je rozdělen na dvě knihy, které dohromady tvoří přes dvanáct set stran. Autorem je muž slavný, muž mnoha tváří, muž, jenž má čtenáři co říct. James Clavell byl spisovatel, Brit narozen v Sydney s posléze přijatým americkým občanstvím, zemřel ve Švýcarsku. Stačí vám to? A když vám ještě napíšu, že krom románů se podílel i na filmech jako Moucha (1958) nebo Velký útěk (1963). Ještě málo? A když dodám, že v šestnácti letech narukoval do armády a za druhé světové války bojoval v Malajsii proti Japonsku, byl zajat a poté vězněn v nechvalně proslulém vězení Changi? Ten chlap byl zkrátka nezmar, jenž za sebou zanechal slušný odkaz. Nejsem však jeho životopisec, abych vám zde odvyprávěl celý jeho život a tak se pojďme podívat na jedno jeho konkrétní dílo. Clavell napsal sérii knih, která se označuje jako Asijská sága. Obsahuje celých šest knih a Šógun je chronologicky první v pořadí, pro
Další informace

Jack London - Tulák po hvězdách

-
Obrázek
Tulák po hvězdách Rok vydání: 1972 Rok vydání originálu: 1915 Co bych měl psát o knize, o které bylo od svého vzniku popsáno více slov, než sama obsahuje? Holt se s tím nějak musím poprat, když jsem se rozhodl, že svůj "čtenářský deník" načnu po dočtení takové klasiky, jakou Tulák po hvězdách od Jacka Londona bezesporu je. Jack London je jedním z těch autorů, jež se svou myslí dobrodruha přelitou notnou dávkou alkoholu dokázal propsat až k nesmrtelnosti. S tím chlastem v tom není zdaleka sám, zmiňme si třeba neméně slavné Hemingwaye a Bukowského, frajery, kteří s klidným svědomím mohli tvrdit, že své legendární kusy píšou namol. Já to zkoušel, ale po nějaké chvíli se má mysl zachytí v síti otupělosti a rozepsaných pár vět textu jdou do kopru, takže mi pak zbývá už jen to pití nebo tupý spánek. Přiznávám tedy, že svým zvláštním způsobem tuto schopnost obdivuji, je však potřeba dodat, že alkoholismus není úplně dobrej koníček, protože má spoustu nevýhod. Pro mě by převládly jen
Další informace

Thomas Mann - Smrt v Benátkách

-
Obrázek
Smrt v Benátkách Rok vydání: 1973 Rok vydání originálu: 1912 Mám tady jednu lehce znepokojivou novelu významného muže německé literatury. Je tak znepokojivá, že bych ji nedoporučoval homofobům a otcům čtrnáctiletých chlapců - těm především. Pokud teda nechcete vidět v každém postarším pánovi potenciálního chlípníka, co na každém kroku sleduje vaše dítě. Tímto úvodem jsem částečně vyzradil hlavní šokující věc celého článku. Ne však samotného příběhu, který v sobě ukrývá poněkud jiný smysl a překvapení. Letos je to již třetí kniha, která se mi od Thomase Manna dostala do rukou. Je suverénně nejkratší, což mi ale v letním parnu spíš vyhovuje. Prve jsem četl Zpověď hochštaplera Felixe Krulla, tedy autorovu poslední knihu, a posléze jsem urputně bojoval s tuze náročným Doktorem Faustusem. Přijde mi, že Mann klade na čtenáře jisté nároky, které se silně projeví v delším formátu a i proto mě jeho tvorba nevysvětlitelně přitahuje. Jeho knihu nedočítám s pocitem "páni, to bylo úžasný"
Další informace