Afrikan Alexejevič Stěnin - Jermak na Moravě

 

"Hitler je mrtev! Je toho plná vesnice. Chlapci, bude konec!"

Tato slova volal hlasem rozechvělým radostí člen českého odboje na muže ze sovětské partyzánské skupiny Jermak. Byl začátek května roku 1945 a do naší země se blížil mír. Ještě to však nebyl konec, nacisté se mstili za blížící se porážku, do posledních chvil rozsévali svůj teror. A proti nim stál i Jermak, partyzánská jednotka, jež působila od léta roku 1944 v oblasti Drahanské vrchoviny. Název si členové vybrali podle kozáckého atamana Jermaka Timofejeviče, který v 16. století dobyl pro Ruskou říši Sibiř.

Ta Drahanská vrchovina zasahuje do míst, která znám, proto mě kniha okamžitě zaujala. Ačkoliv člověk může cítit soucit s vojáky u Stalingradu nebo na normandských plážích, je to celé tak docela abstraktní, vzdálené nejen časově, ale i místem, kde se události odehrávaly. Ztotožnit se s osudy vojáků na těch místech není nemožné, ale je to pravděpodobně mnohem těžší než s lidmi, které válka zasáhla v pro mě známých vesnicích, městech a lesích. A o takových lidech píše ve své knize A. A. Stěnin. Jedná se o epizody z těžkých dní partyzánů, prolnuté osobními vzpomínkami mužů a žen bojujících proti nacismu. Někteří bojovali zbraněmi, jiní ochotnou pomocí partyzánům třeba jen tím, že jim nabídli nocleh a něco teplého do žaludku. I to byl projev odvahy, i to je mohlo stát život. Odvaha, čest i vlastenectví jsou pevně vtisknuty do těch příběhů. Mnohdy opravdu silných a smutných.

Kniha vznikla v 80. letech a je tím pádem poplatná době a režimu v němž vznikla. Což zcela zdůrazňuje propagandisticky laděný úvod podepsaný jen slovem Redakce. Asi protože pravý autor se za takový text styděl. Nedivím se. Ale jinak krom rozdělení stran na hodné Sověty a zlé Němce, jež se vlastně dá pochopit, z toho tolik komanč nekřičí. Kniha je mrazivým svědectvím o těžkých zimních večerech v zemljankách uprostřed lesů, o divokých přestřelkách nebo odstřelech železničních mostů. To vše v okolí míst, která znám nebo kolem nichž pravidelně jezdím. A to je opravdu velkou přidanou hodnotou celé knihy.

Jermak na Moravě jakožto kniha nějakou uměleckou kvalitou neoplývá, Stěnin není Remarque. Četl jsem ji však s velkým zaujetím. Knihy o partyzánech čtu rád, jsou pro mě takovou kovbojkou. S tím rozdílem, že indiáni neostřelují kavalérii v hlubokých amerických kaňonech, ale partyzáni na skalách ostřelují nacisty u obce Vír nebo v lesích u Letovic. A tím je to pro mě mnohem blíž realitě. Knize dávám panáka zapálené vodky, protože šukání je pro děcka. Chlapi si vypijou. Hezký svátky všem.