Miloš V. Kratochvíl - Osamělý rváč

 

"My potřebujeme Golema! My musíme mít Golema!"

Řval nepříčetně císař Rudolf II. na svého komořího Filipa Langa ve filmu Císařův pekař - pekařův císař a přitom rozbil vzácnou vázu o podlahu. Rudolf II. se dožadoval nalezení golema, který ve filmu ukončil život císařského maršálka Heřmana Kryštofa Russworma. A přesně o tomto muži pojednává kniha Osamělý rváč. Golema však nečekejte. Raději nečekejte ani pohádkový příběh hodící se k rodinnému posezení u televize v čase vánočním. Osamělý rváč je příběh násilníka, alkoholika a karbaníka, co svůj život zasvětil boji proti Turkům.

Knihu napsal Miloš Václav Kratochvíl, spisovatel, jenž má na svědomí mimo jiné množství historických románů. Pár jsem jich četl, konkrétně dva, protože dva jsou pár. Jedná se o knihy Mistr Jan a Pochodeň, které na sebe navazují a jde o beletrizovaný příběh Jana Husa. Že se autor rád opírá o skutečné historické postavy a události dokazuje i kniha Osamělý rváč, v románu tedy sledujeme Russwormovu cestu životem od narození až po jeho tragický skon. Že byl ten skon tragický není žádný spoiler, to je všeobecně známý fakt. Nezabil ho však pekelný golemův žár, ale meč kata Mydláře, jenž Russworma připravil o hlavu ve velké síni Staroměstské radnice. 

To, co se odehrávalo mezi narozením a smrtí, tedy život, by vydalo na pěkných pár sérií seriálu ve stylu Game of Thrones. Velké bitvy o slavná města, intriky a politikaření, násilí, erotika a karban. A hlavně hektolitry vína, které podle knihy Russworm pil snad místo vody. Russwormův příběh je prostě zalit vínem a krví. Miloš V. Kratochvíl rozdělil knihu na čtyři kapitoly a tři intermezza, odděluje tak různé životní etapy ústřední postavy. Velkou část příběhu nám zabere obléhání měst Budín a Bělehrad, z nichž ne každá bitva byla úspěšná. Dostaneme se však i na Pražský hrad za Rudolfem II., jenž musel čelit mnohým intrikám svého bratra arciknížete Matyáše, s nímž se Russworm také mnohokrát setkává.

Kniha je psaná nádhernou češtinou a tím se v mých očích stává románem s velkým R a opravdovým uměleckým dílem. Což ale paradoxně vedlo k tomu, že jsem se občas topil v krásných slovech a metaforách a nevnímal tolik samotný děj. Chyba je jistě na mé straně. V důsledku toho mi docela dlouho trvalo, než jsem se do příběhu dostal. A nemůžu se zbavit dojmu, že jsem v něm celou dobu byl jen tak napůl. Knihu tedy nemůžu hodnotit plným počtem golemů, po cestě jsem totiž nenašel kuličku zvanou šém, jež slouží k probuzení hliněného obra, hliněný obr tedy zůstává nehybnou masou hlíny. A v té hlíně se nakonec všichni sejdeme.