Pierre Boulle - Kdo s koho, Satane!

Vánoce už netrpělivě klepou na vrata a já vláčím tu svou blogovou káru stále dál. Dnes ji popostrčím lehce děsivou jednohubkou z pera autora slavných knih jako je Planeta opic nebo Most přes řeku Kwai. Obě jsem četl a Pierre Boulle se jimi zařadil mezi autory, od kterých si toho chci přečíst víc. Na novelu Kdo s koho, Satane! jsem tak měl už delší dobu políčeno. Je to poslední kniha autora, jež vyšla v roce 1992, dva roky před jeho smrtí. České vydání vyšlo o další dva roky později. A právě to vydání držím v ruce, jiné stejně neexistuje. Jde o útlou knížečku, vhodnou pro nečtenáře. Pro pravidelnějšího a relativně otrlého čtenáře je to čtení na jeden večer. Před spaním na podporu bouřlivějšího snění ideálka.

Příběh nás zavede do francouzského městečka, kde se na statku zbožné rodiny stane neštěstí. Neštěstí v podobě nevychovaného spratka, jenž sprostě nadává rodičům, odmlouvá, krade tátovi pornáče a nechce jíst kapustu k večeři. Je to malej zmrd, co by si zasloužil sekec mazec, zabavit playstation a poslat na vojnu! Ty děcka jsou čím dál horší. Platí to dnes, platilo to v devadesátkách a bude to platit i do budoucna. Mezigenerační střety jsou vděčným evergreenem každé doby. Tady ovšem o mezigenerační střet moc nejde, protože hošíka posedl Satan. Možná za to může očkování proti spalničkám nebo rodiče zanedbali výchovu a nechali synka kreslit pentagramy a provolávat magické formule. To z knihy jasné není, jasné však je, že dříve klidnému chlapci dočista hráblo, doktoři si neví rady a tak nastupuje pan farář. Ten svým žilnatým Ježíšem jistě toho zlého ducha z chlapce vypudí. Jenže místní pan farář si rady neví, sám je z toho na větvi a uteče jak malá holka z koupelny, kde si zrovna strejda utírá svůj chlupatej zadek ručníkem.

Je třeba povolat exorcistu. Ten sice nemá stylovej baloňák a cigáro jak John Constantine, ale má hluboké znalosti a taky bratra psychiatra. A právě tomu je chlapec nejdřív svěřen. Lékařská věda je však bezradná a začíná být čím dál tím víc jasné, že za chlapcovým chováním stojí cosi ďábelského. To se potvrdí, když se splní tři základní podmínky k zásahu exorcisty. Předpovězení vzdálené události, nadlidská síla a mluvení cizím jazykem, jenž dotyčný zcela prokazatelně nemohl znát. A tím nám celý příběh nabírá obrátky, ne zcela neočekávané, ale nějakou trochu překvapení si autor pro čtenáře přece jen vymyslel.

Za mě je škoda, že kniha není delší. Boulle si mohl mnohem víc pohrát s tím bojem mezi knězem a ďáblem. Samomluva, vnitřní dialog, návaly vzteku a běsnění, to vše mohlo být zpracováno explicitněji. Je tam opravdu spousta prostoru, kde by se autor mohl vyřádit. Ale Boulle neukázal koule (to bylo laciný, já vím) a zůstal velice úsporný, vše podřídil absurdní pointě, jež je v autorově díle určitým poznávacím znakem. I tak mě nezklamal. Kvalit takové Planety opic to sice nedosahuje, ale čas strávený čtením byl dobře investován. Knihu bych hodnotil jako dvě hodiny v posteli strávené šíleným křikem a běsněním, během něhož vás soucitným pohledem přeměřuje postarší kněz, který zamkl dveře od pokoje, latinsky šeptá modlitby a u toho vás hladí po tváři spocenou dlaní. To sexuální napětí by se dalo přímo krájet. Apage satanas! Příští týden nashle.