Ray Bradbury - 451 stupňů Fahrenheita

-


Hasiči nehasí požáry, hasiči požáry zakládají. Specializují se na pálení knih. Problém je, že oni nepálí jen knihy, které si to zaslouží. Takže vedle Zápisků z cest Václava Klause se pokrmem pro hladové plameny stanou třeba i cesty Gulliverovy. A to už není žádná legrace. Pan Swift určitě nekradl propisky na státních návštěvách. Zákon v Bradburyho dystopické společnosti  je však nemilosrdný. Shořet musí i Honzíkova cesta od Bohumila Říhy. A nezůstane jen u cestopisů, na řadu přijde i Platón, Dumas a další břídilové, co se snažili pomocí textů předávat emoce jiným lidem. Knihy člověka jen obtěžují a rozptylují od koukání na telestěny. Shořte všechny! Všechny je spalte!

Po zhlédnutí filmu Věc je mou oblíbenou hračkou plamenomet, tady však stojí proti mé další oblíbené hračce, kterou je kniha. Takže polovinu čtení 451 stupňů Fahrenheita jsem trávil přemýšlením, komu vlastně chci fandit. Nakonec jsem si hodil mincí a padla panna. Co to znamená, to netuším.

Ray Bradbury mě po dlouhé době potěšil. Marťanská kronika mě nebavila, z Ilustrovaného muže si pamatuju už jen povídku Dlouhý déšť, což je teda fantastická ukázka hnilobnýho sci-fi příběhu, a tak jsem s čtením jeho nejslavnějšího díla poněkud otálel. Mé obavy byly liché, autor hned na začátku vykřesal plamínek čtenářské zvědavosti a po pár stranách moje předsudky shořely na popel. Tohle je dámy a pánové velká literatura a nadčasová sci-fi kultovka. Hodnotím ji vysoko, asi tak dvěma játry Prométhea a nevinným úsměvem mladého Varga Vikernese.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

James Clavell - Šógun

-
Obrázek
Pořádný špalek jsem si pro sebe nachystal na dlouhé podzimní večery. Tak pořádný, že v prvním českém vydání je rozdělen na dvě knihy, které dohromady tvoří přes dvanáct set stran. Autorem je muž slavný, muž mnoha tváří, muž, jenž má čtenáři co říct. James Clavell byl spisovatel, Brit narozen v Sydney s posléze přijatým americkým občanstvím, zemřel ve Švýcarsku. Stačí vám to? A když vám ještě napíšu, že krom románů se podílel i na filmech jako Moucha (1958) nebo Velký útěk (1963). Ještě málo? A když dodám, že v šestnácti letech narukoval do armády a za druhé světové války bojoval v Malajsii proti Japonsku, byl zajat a poté vězněn v nechvalně proslulém vězení Changi? Ten chlap byl zkrátka nezmar, jenž za sebou zanechal slušný odkaz. Nejsem však jeho životopisec, abych vám zde odvyprávěl celý jeho život a tak se pojďme podívat na jedno jeho konkrétní dílo. Clavell napsal sérii knih, která se označuje jako Asijská sága. Obsahuje celých šest knih a Šógun je chronologicky první v pořadí, pro
Další informace

Ladislav Fuks - Pan Theodor Mundstock

-
Obrázek
Dnešní povídání o knize, již jsem nedávno dočetl, bude poněkud vážnější. Ona totiž kniha Pan Theodor Mundstock v sobě vážnější téma ukrývá. Jako svou prvotinu ji napsal Ladislav Fuks ve svých bezmála čtyřiceti letech. Nejde však o dílo zatížené debutantstvím, kniha je to vyzrálá, což odpovídá faktu, že ji napsal již zralý muž. Fuks v dalších letech vydal mimo jiné i své nejslavnější dílo Spalovač mrtvol, což je kniha o Rudolfovi Hrušínském, který rád spaluje mrtvoly, nebo tak něco. Četl jsem to někdy v pubertě, takže má paměť v tomhle nemůže příliš sloužit. No ale úplně předtím napsal knihu o jednom židovi a jeho slepici. A o té se budeme dnes bavit. Ladislav Fuks se na začátku šedesátých let pustil do náročné problematiky židů v období Heydrichiády. Ač sám nežidovského původu, nám velmi niterně představil život jistého pana Mundstocka, který je po celé trvání příběhu sužován obavami o svůj život a životy blízkých. Náročné téma autorsky, čtenářsky neméně. Až téměř halucinogenním vypráv
Další informace

Jack London - Tulák po hvězdách

-
Obrázek
Tulák po hvězdách Rok vydání: 1972 Rok vydání originálu: 1915 Co bych měl psát o knize, o které bylo od svého vzniku popsáno více slov, než sama obsahuje? Holt se s tím nějak musím poprat, když jsem se rozhodl, že svůj "čtenářský deník" načnu po dočtení takové klasiky, jakou Tulák po hvězdách od Jacka Londona bezesporu je. Jack London je jedním z těch autorů, jež se svou myslí dobrodruha přelitou notnou dávkou alkoholu dokázal propsat až k nesmrtelnosti. S tím chlastem v tom není zdaleka sám, zmiňme si třeba neméně slavné Hemingwaye a Bukowského, frajery, kteří s klidným svědomím mohli tvrdit, že své legendární kusy píšou namol. Já to zkoušel, ale po nějaké chvíli se má mysl zachytí v síti otupělosti a rozepsaných pár vět textu jdou do kopru, takže mi pak zbývá už jen to pití nebo tupý spánek. Přiznávám tedy, že svým zvláštním způsobem tuto schopnost obdivuji, je však potřeba dodat, že alkoholismus není úplně dobrej koníček, protože má spoustu nevýhod. Pro mě by převládly jen
Další informace