Papírová hora

Já vím, že pár týdnů zpátky tady bratři Strugačtí byli, nebojte, budou tu brzy zase. Tohle autorské duo mě totiž baví. Stylem vyprávění, ale zejména tematikou, kterou si ve svých dílech volí. Kdyby měli Strugačtí kapelu, tak by hráli metal. Hodně hlasitej a hodně pomalej. Do sluchátek jsem tedy naladil Electric Wizard a nebojácně skočil do chřtánu pekelné výhně o pětistech stranách. Kniha obsahuje tři samostatné příběhy. Novelu Ďábel mezi lidmi, stejně tak povídku Detaily ze života Nikity Voroncova, napsal Arkadij pod pseudonymem S. Jaroslavcev. Hledání úradku napsal Boris a vydal pod pseudonymem S. Vitickij. Tolik nezbytné formality a pojďme se na to dílo satanovo podívat pěkně zblízka. Ďábel podle Strugackých není vybájená postava z pekla, rohatý satanáš s kopytem místo nohy. Ďábel se ukrývá v samotných lidech, tak tedy ďábel je člověk. V titulní novele Ďábel mezi lidmi jej ztělesňuje muž od dětství stíhán utrpením. Život si na něj nachystal peklo na Zemi, přesněji peklo v Sovětském

Dnešní povídání o knize, již jsem nedávno dočetl, bude poněkud vážnější. Ona totiž kniha Pan Theodor Mundstock v sobě vážnější téma ukrývá. Jako svou prvotinu ji napsal Ladislav Fuks ve svých bezmála čtyřiceti letech. Nejde však o dílo zatížené debutantstvím, kniha je to vyzrálá, což odpovídá faktu, že ji napsal již zralý muž. Fuks v dalších letech vydal mimo jiné i své nejslavnější dílo Spalovač mrtvol, což je kniha o Rudolfovi Hrušínském, který rád spaluje mrtvoly, nebo tak něco. Četl jsem to někdy v pubertě, takže má paměť v tomhle nemůže příliš sloužit. No ale úplně předtím napsal knihu o jednom židovi a jeho slepici. A o té se budeme dnes bavit. Ladislav Fuks se na začátku šedesátých let pustil do náročné problematiky židů v období Heydrichiády. Ač sám nežidovského původu, nám velmi niterně představil život jistého pana Mundstocka, který je po celé trvání příběhu sužován obavami o svůj život a životy blízkých. Náročné téma autorsky, čtenářsky neméně. Až téměř halucinogenním vypráv

Za boha si nejsem schopen vzpomenout, co mě na knihu Skřítek nalákalo, že jsem si ji zařadil do seznamu "jednou třeba koupím". Ke koupi mě pak přiměla velice příznivá cena způsobená asi malou prodejností. Cena se totiž pohybovala v číslech, za která si nekoupím ani dvě piva v hospodě. Tak jsem v pivnici U Tekutého chleba dal místo tří piv jen dvě, vousatý hospodský odešel od stolu s kyselým výrazem bez dýška a já koupil tenhle výtvor s reflexním přebalem. Napsal jej Antti Leikas a mělo by jít o tzv. finské podivno. Je to můj první výlet do téhle literární škatulky, tak se pojďme podívat, jak dopadl. Obálka láká na Prahu, Golema, houbičky a samozřejmě malý, vousatý týpky se špičatými klobouky. To všechno kniha svým způsobem obsahuje, takže to není jen laciný trik, jak nalákat hipstery z Prahy nižšího vzrůstu s židovskými kořeny a se slabostí pro halucinogeny. Zejména však jde o akční jízdu jednoho finského spisovatele, který se rozhodl, že napíše knihu o skřítcích, netuše, že

  Praskliny Rok vydání: 2020 Nedávno jsem přemýšlel, jak zoufale málo čtu díla autorek. Pak jsem si prohlédnul svou knihovnu a musel jsem svou domněnku upravit. Knihy, jež by napsala žena, nečtu vůbec. A protože uznávám, že můj čtenářský rozhled je tak ochuzen o ženské myšlení a uvažování, jal jsem se hrdě tuto chybu napravit. Nejdřív jsem měl pocit, že se odvážně pouštím do neprobádaných vod, protože jsem si troufnul na letošní prvotinu české autorky. Ale protože je to autorka v mém věku a anotace napovídala něco o téměř sci-fi zápletce, tak zase taková odvaha v tom nebyla.  Na Zemi přistane koule, levituje nad zemí, ale nic nedělá, lidi se na ni v houfech chodí dívat, ale nic o ní nezjistí. Ta koule má zjevně nějaký význam, ale většinu času má čtenář stejně pocit, že vyznám nemá. O nějakou záhadnou kouli tady vlastně nejde, ta hraje zdánlivě jen vedlejší roli. Hlavní úlohu zde hrají emoce, negativní myšlenky a deprese. Záhy jsem tedy zjistil, že tady mě sci-fi rozhodně nečeká. Tady s