Papírová hora

Hasiči nehasí požáry, hasiči požáry zakládají. Specializují se na pálení knih. Problém je, že oni nepálí jen knihy, které si to zaslouží. Takže vedle Zápisků z cest Václava Klause se pokrmem pro hladové plameny stanou třeba i cesty Gulliverovy. A to už není žádná legrace. Pan Swift určitě nekradl propisky na státních návštěvách. Zákon v Bradburyho dystopické společnosti  je však nemilosrdný. Shořet musí i Honzíkova cesta od Bohumila Říhy. A nezůstane jen u cestopisů, na řadu přijde i Platón, Dumas a další břídilové, co se snažili pomocí textů předávat emoce jiným lidem. Knihy člověka jen obtěžují a rozptylují od koukání na telestěny. Shořte všechny! Všechny je spalte! Po zhlédnutí filmu Věc je mou oblíbenou hračkou plamenomet, tady však stojí proti mé další oblíbené hračce, kterou je kniha. Takže polovinu čtení 451 stupňů Fahrenheita jsem trávil přemýšlením, komu vlastně chci fandit. Nakonec jsem si hodil mincí a padla panna. Co to znamená, to netuším. Ray Bradbury mě po dlouhé době po

Vítám vás u finálového klání mistrovství světa. Dnes nás čeká derby zvané Studená válka, v němž se představí mužstva USA a SSSR. Na programu je vesmírný závod a oba týmy vstupují na hrací plochu sebevědomě. Šance jsou vyrovnané, bookmakeři však mírně favorizují Spojené státy. Hned z kraje první půle se do hry dostává útočná formace Sputnik 1, jde přímo na bránu a k překvapení všech otevírá skóre dnešního utkání. Píše se rok 1957 a sovětský tým se ujímá vedení. To ale není vše, ještě v témže roce otřeseným Američanům vybouchla šance na vyrovnání a z bleskového protiútoku udeřila sovětská útočná formace Sputnik 2 a její nadějná hvězda Lajka, která posílá tým SSSR do dvoubrankového vedení. Tým hrající pod vlajkou pruhů a hvězd je otřesen z nevydařeného startu do utkání, ale máme před sebou ještě prakticky celý zápas, takže netřeba propadat beznaději. V roce následujícím se konečně prosadil i výběr USA a Explorer 1 tak koriguje stav na 1:2 z pohledu Američanů.  Po divokém úvodu oba týmy na

Soumrak působí jako jeden z mnoha dílů kresleného seriálu Scooby-Doo. Autor nám servíruje záhadu za záhadou, napětí se však nachází někde v bodu nula a nakonec vám představí šokující odhalení, které působí vlastně trochu trapně. Konečné rozuzlení je totiž rozpačité podobně, jako by autor na konci napsal, že se to všechno odehrálo ve snu hlavního hrdiny. Kde mi proplatí čas a peníze věnované Soumraku? Zkusím se zeptat v kanceláři prezidenta republiky, tam prý mají nějaké konexe s Ruskem.  Soumrak je příběh ruského překladatele, kterému se do rukou dostal záhadný rukopis španělského conquistadora z 16. století. Překladatele rukopis pohltí natolik, že se k jeho povaze ťulpase přidá i bujná fantazie hraničící s halucinováním. A tak jsem měl občas pocit, že mi frajer popíjející čůčo na hlaváku vykládá o svém životním tripu. Ne, milé děti, drogy jsou špatné a tak se vysvětlení nachází poněkud jinde. A je o fous blbější, než kdyby hlavní hrdina fetoval. Celá kniha je psána naivně a čtenářovu

Publikací o slavných lidech, kteří vyčnívají z davu významněji než jiní, existuje mraky. Zde se však na některé vybrané dívá svýma očima kontroverzní ruský spisovatel Eduard Limonov. A jako jednotící prvek pro jím označená posvátná monstra zvolil sebe. Sebe a svůj názor na ně. Po přečtení úvodních nabubřelých slov, ve kterých čtenáři naznačuje svou nadřazenost mi bylo jasné, že tady nebudou v hlavní roli kultovní osobnosti světových dějin, ale autorovo ego a jeho světonázor.  Eduard Limonov zemřel v březnu roku 2020, ale ještě několik desítek let předtím se musel narodit, což se mu podařilo v roce 1943. Vyrůstal v rodině důstojníka KGB a své nezpochybnitelné zmrdství asi podědil. Napsal několik knih, zúčastnil se války v Jugoslávii, spolupracoval s Putinem, pak byl proti němu a byl předsedou Národně bolševické strany Ruska. Levičák jak poleno a z textů v knize Posvátná monstra to je značně cítit. Řeknu to na rovinu, Limonov byl kokot. Chorobný narcis zahleděný do sebe a svého světonázo