Bret Easton Ellis - Míň než nula

Další variace na téma prachy nejsou všechno, za prachy si štěstí nekoupíš. Ale můžeš si za ně koupit pár koktejlů a koks. S tím se dá už nějak přežívat, dokud tě to nezabije. Clay je mladej kluk, syn bohatého hollywoodského producenta a vrací se na pár týdnů ze školy domů do L. A. Čas tráví s přáteli kalením na večírcích nebo šňupáním koksu před obědem s otcem. Prostě normální kluk ze zlaté mládeže v osmdesátkách svištící ulicemi amerického velkoměsta v našlapané káře. Jenže z knihy nestříká radost a mládí s příchutí šampaňského, ale naopak z ní pomalu vytéká koncentrovaná deprese. 

Máš všechno, ale chceš pořád víc. Staneš se neukojitelnou, lhostejnou a citově vyprahlou bytostí. Duševní prázdno naplňuješ alkoholem, drogami a sexem s náhodnými děvčaty. Ale to prázdno nelze zaplnit, je jako černá díra, všechno pohltí. Ellis napsal docela primitivní příběh, ale z té atmosféry... z té se mi zvedal žaludek. Kde si můžu přidat?

Když si to shrnu, tak jaká jsem si z knihy vzal ponaučení? Šňupej koks jen do té doby, než ti začne téct z nosu krev. Nechoď k psychiatrovi, je to samolibej kretén. Nebuď pouliční kočka v horách, skončíš v tlamě kojota. Nebuď kojot, skončíš zaklíněný mezi kolem a blatníkem rychlýho sporťáku. Nevěř svýmu pasákovi, ty prachy ti stejně nedá. Pořiď si plakát Elvise Costella, je to děsně cool. Když ti dealer řekne, že je v Cafe Casino ve Westwoodu, tak ho spíš čekej v Cafe Casino v Beverly Hills, ale s největší pravděpodobností nebude ani tam. Knize Míň než nula bych chtěl dát o něco víc než nula. Třeba 0,04, což je pro tento týden zaručeně nejvyšší hodnocení, jaké udělím.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

James Clavell - Šógun

Jack London - Tulák po hvězdách

Thomas Mann - Smrt v Benátkách