Hledání úradku
Slepá kolej poezie.
Nevidomá kolej básní.
Někdo pořád něco hledá.
Já na to mám smotanej verš.
Občas se mi někdo snaží vysvětlit, o čem ty moje verše jsou.
A má pravdu.
Každej ji má.
Tu svoji.
Říkám tomu smotanej verš. Je smotanej jako smysl života na papírku v čínským koláčku štěstí.
HLEDÁNÍ ÚRADKU
Ticho.
Neslyšíš?
To Bůh ti šeptá úradek.
Pozorně poslouchej.
Směje se ti.
Přímo do obličeje.
Nenaděláš nic.
Úradek je úradek.
Žiješ v plechový boudě.
Uvnitř svý hlavy.
Slunce ti do ní pere.
Dírama zatíká.
Seš jako pes.
Jako pes v betonové džungli.
Přinucen srát na chodník.
Poníženě.
Jsme tady všichni.
Nemáme naději.
A bez naděje
ztrácíme zábrany.
Tys zábrany ztratil, zašil ses do lesů, vyješ s vlky, nedáš si pokoj, dokud nenajdeš Perníkovou chaloupku!
OdpovědětVymazatHledám v lesích u Pardubic. Už tři dny jsem nespal.
Vymazat