Hořet
Pořád to tam je.
Někde.
Neumím si představit, že mi to vydrží dýl než do neděle.
Jen ještě nevím, do které.
Říkám tomu smotanej verš. Je smotanej jako vyschlá žížala na rozpáleným chodníku. Když do ní kousneš, křupne.
HOŘET
Stojím tu na rohu pekla.
Krůpěje slaného potu
stékají po spáncích.
Je vedro.
Hořím.
Slunce zvrací paprsky
na vyprahlou zem.
Pomáhám si větrem.
Pomáhám si stínem.
Není mi pomoci.
Stojím tu na rohu pekla.
A když mě spatříš,
shoříš.
Hoříš jako hasič, který omylem šláp vedle!
OdpovědětVymazatHoříš jako puberťačka v šedesátkách, když spatří Johna Lennona!
Vymazat