Myšlenky

Když nemám den, píšu smotanej verš.
Zapisuju vše, co ze mě vyletí.
I tu sebevětší kravinu a hnůj.
On totiž ten hnůj může vytvořit podmínky pro zralé plody.
Já si tak slovně kompostuju.
A moje poezie si tady v klidu hnije.

Říkám tomu smotanej verš. Je smotanej jako zvratky na autobusové zastávce, který tam ze sebe vyšlehla padesátikilová puberťačka po laciné vodce a levným vínu.

MYŠLENKY

Atmosféra v bytě je
takřka hřbitovní.
Pohřbívám sám sebe.
Předčasně. 

Co tu provádím?
O co se tu snažím?
Snažím se bejt hlubokej.
Přitom jsem pořád jenom nízkej.

Zůstávám v pohybu.
Jdu dlouhou cestu dolů.
Pěkně vyšlapanou.
Vyšlapanou tebou.

V hlavě se mi blýská,
ale určitě ne na lepší časy.
To se mi jen motá palice.
Zvracím myšlenky. 

Už nemám co zvracet.
Jen se dávím.
A konečně vím, že nic nevím.