Podzimní melancholie


Patos.
Emoční konečná.
Prosíme cestující, aby vystoupili.
Z šedi letních dnů.


Říkám tomu smotanej verš. Je smotanej jako nekonečnej seriál. Zdlouhavě nudnej, plnej plytkých postav a špatných hereckých výkonů. Přesně takovej je to verš. Úplně zbytečnej prostor pro drahý reklamy.


PODZIMNÍ MELANCHOLIE

Mraky si hrají
ve zlatavých barvách.
A nad mou hlavou se vznáší
mlžný opar vědomí.

Ležet ve stínu.
Nechat se hladit větrem.
Cítit chlad podzimních kapek deště.
Tiše tlít.

Brána vnímání se pomalu uzavírá.
Není slyšet nic.
Jen jak z melancholika
krev lhostejně vytéká.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

James Clavell - Šógun

Ladislav Fuks - Pan Theodor Mundstock

Jack London - Tulák po hvězdách