Podzimní melancholie
Prosíme cestující, aby vystoupili.
Z šedi letních dnů.
Říkám tomu smotanej verš. Je smotanej jako nekonečnej seriál. Zdlouhavě nudnej, plnej plytkých postav a špatných hereckých výkonů. Přesně takovej je to verš. Úplně zbytečnej prostor pro drahý reklamy.
PODZIMNÍ MELANCHOLIE
Mraky si hrají
ve zlatavých barvách.
A nad mou hlavou se vznáší
mlžný opar vědomí.
Ležet ve stínu.
Nechat se hladit větrem.
Cítit chlad podzimních kapek deště.
Tiše tlít.
Brána vnímání se pomalu uzavírá.
Není slyšet nic.
Jen jak z melancholika
krev lhostejně vytéká.
Komentáře
Okomentovat