Barvy

Hemží se to v hlavě.
Nemůžu se toho zbavit.
Jen to poslat ven.
Bez větších ambic.
Je to smotanej verš.
A nic víc.

Říkám tomu smotanej verš. Je smotanej jak slunečnice na plátně. Jak ucho v plátěném ubrousku darované jedné milé štětce.

BARVY

Když se zeptáš, co chybí mým očím.
Řeknu všechno.
Ale úplně nejvíc
to naivní, zaslepené krásno.

Smyslná slova proudí hlavou
v nesmyslných detailech.
Jako vášeň, co nechodí po lidech.
Ale stéká po tvých zdech.

Každou kapku chytám do sklenic.
Chci víc.
Všechnu její okázalou barevnost.
Už nikdy nebudu mít dost.

Mám duši zaprodanou.
Malou.
Setnutou duševní gilotinou.
Zvrácenýma očima hledí na přihlížející dav.

A duše tvá? Je tu ještě s náma?
Je sytě rudá.
Tiše se svléká.
A pak zřetelně vidím, jak z tebe vytéká.