Ztrácím čas

I vylitej bezďák vytvoří víc umění než já.
Svýma mrznoucíma zvratkama na špinavým chodníku.

Říkám tomu smotanej verš. Je smotanej jako hodinový ručičky na ciferníku. Vždycky ukazují stejnej čas. Pozdě.

ZTRÁCÍM ČAS

Jsem někdo jinej.
Jsem cizí stvoření,
co se prožralo do podvědomí.
A teď mě požírá zevnitř.

Zmocňuje se mě mrtvolný nepřítomno.
Laskavý pomíjivo.
Podivno.
Blivno.

Někdy mám pocit,
že víc mluvím, než píšu.
Někdy mám jen pocit.
A nemluvím vůbec.

Plýtvám.
Hýřím životem.
Ztrácím čas.
Protíká mi mezi prsty.

Ego mi roste místo vlasů.
Ztrácím příliš mnoho času.
A než si uvědomím svou smrtelnost.
Zbude ze mě jen ohlodaná kost.